Černání zlata: proč zlato mění barvu a jak zčernalé zlato vyčistit?

Ryzí zlato je chemicky velmi stálý ušlechtilý kov. Ve své čisté podobě má 24 karátů, pro výrobu běžně nošených šperků je však příliš měkké. Proto se ve šperkařství používají slitiny zlata s dalšími kovy, které výslednému materiálu dodávají potřebnou pevnost, tvrdost a také ovlivňují jeho barvu.

Například 14karátové zlato o ryzosti 585/1000 obsahuje 58,5 % zlata a zbývajících 41,5 % tvoří jiné kovy. U žlutého zlata se běžně používá například stříbro a měď, zatímco růžové zlato získává svůj charakteristický odstín díky vyššímu podílu mědi. U bílého zlata se využívají kovy, které žlutou barvu zlata zesvětlují.

A právě příměsi ve slitině mohou reagovat s látkami z okolního prostředí. To, čemu běžně říkáme oxidace zlata, je proto ve skutečnosti zpravidla reakce ostatních kovů ve zlaté slitině. Výsledkem mohou být tmavé skvrny, zmatnění nebo černé, šedé, načervenalé či nazelenalé zbarvení povrchu.

Zčernalé zlato tedy automaticky neznamená nekvalitní nebo falešný šperk. Barevná změna může nastat i u kvalitní zlaté slitiny.

Dotaz „černání zlata nemoc“ se ve vyhledávačích objevuje často. Na internetu se lze dokonce setkat s tvrzením, že zčernalý zlatý šperk dokáže upozornit na zdravotní problém. Tak jednoduché to ale není.

Některé zdroje spojují změnu vzhledu zlatého šperku například s horečkou, nemocí nebo užíváním léků, protože tyto okolnosti mohou ovlivnit pocení a prostředí na povrchu pokožky. Samotné černání zlata však nelze používat jako spolehlivý ukazatel zdravotního stavu ani jako způsob diagnostiky nemoci.

Mnohem praktičtější vysvětlení spočívá v tom, že složení potu a kožního mazu se mezi lidmi liší a může se měnit. Šperk, který jednomu člověku při každodenním nošení zůstává dlouhé roky beze změny, proto může u jiného reagovat odlišně. Individuální reakci pokožky a potu na kovy ve slitině zmiňují i odborné šperkařské zdroje.

Pokud se současně objeví svědění, pálení, zarudnutí, otok nebo jiné kožní obtíže, je vhodné šperk odložit. Přetrvávající zdravotní problémy patří do rukou lékaře, nikoliv do šperkovnice.

Pokud tmavou stopu pozorujete především pod prstenem, zkuste šperk na několik dní odložit, jemně jej vyčistit a při dalším nošení sledovat, zda se problém vrátí.

Pomáhá také prsten sundávat před mytím rukou, úklidem a nanášením krému. Pod šperkem by neměly dlouhodobě zůstávat zbytky kosmetiky, mýdla ani vlhkost.

Odstín zlata není pouze otázkou vzhledu. Žluté, bílé a růžové zlato se liší složením slitiny, a proto se mohou při dlouhodobém nošení chovat trochu jinak.

Žluté zlato a jeho černání

Žluté zlato má barvu nejbližší přirozenému odstínu ryzího zlata. V běžných šperkařských slitinách se zlato kombinuje především se stříbrem a mědí. Právě tyto kovy mohou reagovat s okolním prostředím a stát za povrchovou změnou barvy.

Pokud se tedy na žlutém zlatě objeví tmavší skvrna, nemusí být problém v samotném zlatu. Často jde o povrchovou reakci slitiny nebo o usazené nečistoty, kosmetiku a kožní maz.

Bílé zlato může časem vypadat „žlutější“

U bílého zlata je důležité rozlišovat změnu samotné slitiny od opotřebení povrchové úpravy.

Bílé zlato nemá samo o sobě vždy dokonale zářivě bílý odstín – jeho přirozená barva může být mírně našedlá či nažloutlá. Proto se šperky z bílého zlata často opatřují vrstvou rhodia, která jim dodává jasně bílý, lesklý vzhled a zároveň odděluje pokožku od kovů ve slitině.

Rhodiová vrstva však není nezničitelná. Při pravidelném nošení se postupně mechanicky opotřebovává, zejména na prstenech. Když se začne odhalovat původní slitina, může mít majitel pocit, že bílé zlato „zežloutlo“. Nemusí tedy jít o oxidaci ani vadu šperku, ale jednoduše o opotřebení povrchové vrstvy.

Řešením je odborné vyčištění, přeleštění a podle stavu šperku případné obnovení rhodiování.

Růžové zlato a vyšší obsah mědi

Za romantickým růžovým až červeným odstínem stojí především vyšší zastoupení mědi ve slitině.

Měď je reaktivnější než samotné zlato, a proto může být růžové zlato za určitých podmínek náchylné k povrchovým barevným změnám. Odstín šperku se může v průběhu času nepatrně proměňovat také v závislosti na konkrétním složení slitiny a způsobu používání.

Ani zde není vhodné experimentovat s agresivními domácími metodami. Pokud se vzhled růžového zlata výrazně změní, nejbezpečnější je odborné posouzení a vyčištění.

Samostatnou kapitolou jsou pozlacené šperky. Pozlacení totiž není totéž jako šperk vyrobený ze zlaté slitiny.

Při pozlacení je základní materiál pokryt tenkou vrstvou zlata. Tato vrstva se během nošení přirozeně mechanicky namáhá. Nejrychleji se obvykle opotřebovávají místa, která jsou v častém kontaktu s pokožkou, oblečením nebo jinými předměty.

Když se pozlacení postupně zeslabí, začne více prosvítat základní kov. Šperk pak může měnit odstín, vytvářet tmavší místa nebo působit dojmem, že „zlato zčernalo“. Ve skutečnosti může jít především o opotřebení pozlacené vrstvy a reakci kovu pod ní.

Životnost pozlacení ovlivňuje mimo jiné tloušťka a kvalita vrstvy, materiál pod ní, četnost nošení i kontakt s vodou, potem a kosmetikou.

U pozlacených šperků je proto obzvlášť důležité vyhnout se abrazivnímu leštění. Příliš intenzivním čištěním byste mohli tenkou zlatou vrstvu odstranit ještě rychleji.

Internet nabízí bezpočet „zaručených“ triků. U hodnotného šperku ale není experimentování nejlepší cesta.

Vyhněte se především:

• zubní pastě a jiným abrazivním přípravkům,
• hrubým kartáčkům a houbičkám,
• agresivním chemickým čističům bez ověření jejich vhodnosti,
• kyselinám a domácím chemickým experimentům,
• intenzivnímu leštění pozlacených šperků.

Abrazivní prostředky mohou vytvořit drobné oděrky a chemické přípravky mohou poškodit povrchovou úpravu nebo některé drahé kameny.

Pokud šetrné domácí čištění nepomůže, je vhodnější svěřit zčernalé zlato zlatníkovi. Profesionální čištění a leštění dokáže odstranit povrchové zabarvení a podle typu šperku obnovit jeho původní vzhled.

Úplně izolovat šperk od okolního prostředí samozřejmě nelze. Několik jednoduchých návyků ale může jeho krásný vzhled výrazně prodloužit.

Šperky odkládejte před:

• koupáním v bazénu a moři,
• návštěvou sauny,
• sportem,
• úklidem a prací s chemikáliemi,
• sprchováním a koupáním,
• aplikací parfému, laku na vlasy nebo kosmetiky.

Parfém a kosmetiku je ideální nanést ještě před nasazením šperku a nechat je nejprve zaschnout či vstřebat. Po sundání můžete často nošený šperk jemně otřít měkkým hadříkem, aby na jeho povrchu nezůstával pot, kožní maz a kosmetické přípravky.

Důležité je také správné skladování. Šperky uchovávejte v suchu a ideálně odděleně ve šperkovnici, aby se o sebe vzájemně neodíraly. Dlouhodobé působení vlhkosti a některých látek obsažených v okolním prostředí může barevné změny podporovat.